Je to zase tady a nenaděláš nic. Osobně jsem docela ráda, zase si trošku upravím svůj životní režim a budu disciplinovanější, teda doufám. Stres z testů je na nic, stres z matury taky, ale dětičky, tohle je život! (to byl friendly reminder pro mě:D)
Mám tady pro vás pár tipů pro první den/dny, ať už jste v devítce nebo ve čtvrťáku!
1. No stress.
Je fajn tělo a mozek naladit na změnu, ale nic se nemá přehánět. Všichni jsou jen lidé, i spolužáci, i učitelé, bude to stejné jako vždycky, není čeho se bát.
2. Jsi nový člověk
Já to vidím na sobě, jak moc jsem se za ten celý rok změnila. A teď tu jsem, 1. září, stejný místo, stejný čas, ale úplně někdo jiný. Je to skvělé, získat nové zkušenosti a podívat se na sebe jako na rozvíjející se osobu. Všechno se mění, takže nastoupit do toho proudu změn je prostě jen další součást života. Jsi nový člověk.
3. Nenakupuj
Ne, vážně, pokud nejsi na základce, tak neblázni! Je to zbytečné, polovinu z toho nakonec potřebovat nebudeš, takže si počkej na verdikt jednotlivých učitelů a seznam se ti zkrátí na polovinu.
4. Výzva
Jako každé pondělí, první den v měsíci nebo Nový rok, i tohle je tak trochu příležitost něco změnit, začít dělat věci jinak. Tak to zkus. Ať už jde o sportování, intenzivnější učení anebo změnu stylu, jdi do toho, protože kdy jindy?
No, velmi kvalitní článek, já vím. Ale já jen měla chuť to napsat. Přeju hezký sny!
27. 8. 2015
Můj názor na gluten-free
Setkala jsem se s hodně názory. Někdo by si nejradši dal roušku, aby se nenadýchal pšenično-žitno-ovesných mikročástic, někdo dietu dodržuje striktně, někdo si sem tam něco dopřeje, někdo zůstal u přesvědčení o blahodárnosti tří bílých rohlíků a točeňáku, a pak jsou tu ti, kteří mají skutečně alergii.
Já sama se snažím držet 'bezlepkovou dietu'. Ani se mi tomu nechce říkat dieta, protože jím úplně normálně, co mám ráda, a vůbec si to neuvědomuju. Teda dokud nedojdu do nějaké kavárny, restaurace nebo pekárny. A taky o není žádné drama, když si jednou prostě něco dám. (naposledy to byl burger a včera taky kousek čerstvého chleba^^)
Proč si myslím, že je dobré jíst -bez-lepku-?
Lepek se cpe úplně všude. Pšeničná mouka ještě víc. Vyrábí se z něj základní potraviny, které kupuje většina konzumentů. Já sama jsem byla požírač lepku vždy a všude s výrazem ve tváři 'no a co, dyť je to jídlo jako každý jiný'. Jenže víte, co se stává, když něčeho prostě sníte moc? Přejíte se? A když se tím stejným přejídáte každý den? Nejsem odborník na stravu a trávení (ugh, metabolismus aka moje oblíbené učivo). Ale že to není nějaká super-potravina, to je mi (teď už) jasné.
Alergie není jediná reakce organismu na lepek. Existuje také něco jako intolerance - znamená to, že v organismu nemáte dostatek protilátek na strávení lepku. Tyto 'malé' intolerance pak mohou způsobovat kožní onemocnění, bolesti hlavy, únavu, nespavost a tak dále, protože organismus nefunguje přirozeně.
Mé lepkové dny vypadaly asi takto: snídaně cereálie (óó, kdo by to byl řekl, samá pšeničná mouka!! a přitom to zní tak celozrnně, tak zdravě), svačina bebe sušenky (to stejné), oběd těstoviny s omáčkou (mouka mouka mouka), svačina zlaté polomáčené a večer chleba se šunkou (berte v potaz prosím, že jsem líná studentka a během školního roku nebydlím doma:D).
Omezení lepku bylo to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Je to samozřejmě záminka toho, abych začala jíst zdravě a zařadila více zeleniny, ovoce, ořechů, semínek, luštěnin a tak. A součástí tohoto zdravého jídelníčku je pro mě i gluten-free.
Nemyslím si, že bychom museli ze dne na den vyhodit všechny sušenky, tyčinky a koláčky z našich šuplíků, ani že bychom se měli omezovat, když jsme jednou za měsíc na oslavě nebo v cukrárně. Dělám to čistě pro svůj lepší a 'lehčí' pocit, pro to, že nechci do svého těla cpát živiny, ze kterých nic nemá (a zatěžují ho). Díky omezení lepku mám daleko víc energie, nevím, jestli je to jenom placebo, ale fakt je to lepší! A všeho moc škodí, že.
Já sama se snažím držet 'bezlepkovou dietu'. Ani se mi tomu nechce říkat dieta, protože jím úplně normálně, co mám ráda, a vůbec si to neuvědomuju. Teda dokud nedojdu do nějaké kavárny, restaurace nebo pekárny. A taky o není žádné drama, když si jednou prostě něco dám. (naposledy to byl burger a včera taky kousek čerstvého chleba^^)
Lepek se cpe úplně všude. Pšeničná mouka ještě víc. Vyrábí se z něj základní potraviny, které kupuje většina konzumentů. Já sama jsem byla požírač lepku vždy a všude s výrazem ve tváři 'no a co, dyť je to jídlo jako každý jiný'. Jenže víte, co se stává, když něčeho prostě sníte moc? Přejíte se? A když se tím stejným přejídáte každý den? Nejsem odborník na stravu a trávení (ugh, metabolismus aka moje oblíbené učivo). Ale že to není nějaká super-potravina, to je mi (teď už) jasné.
Alergie není jediná reakce organismu na lepek. Existuje také něco jako intolerance - znamená to, že v organismu nemáte dostatek protilátek na strávení lepku. Tyto 'malé' intolerance pak mohou způsobovat kožní onemocnění, bolesti hlavy, únavu, nespavost a tak dále, protože organismus nefunguje přirozeně.
Mé lepkové dny vypadaly asi takto: snídaně cereálie (óó, kdo by to byl řekl, samá pšeničná mouka!! a přitom to zní tak celozrnně, tak zdravě), svačina bebe sušenky (to stejné), oběd těstoviny s omáčkou (mouka mouka mouka), svačina zlaté polomáčené a večer chleba se šunkou (berte v potaz prosím, že jsem líná studentka a během školního roku nebydlím doma:D).
Omezení lepku bylo to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Je to samozřejmě záminka toho, abych začala jíst zdravě a zařadila více zeleniny, ovoce, ořechů, semínek, luštěnin a tak. A součástí tohoto zdravého jídelníčku je pro mě i gluten-free.
Nemyslím si, že bychom museli ze dne na den vyhodit všechny sušenky, tyčinky a koláčky z našich šuplíků, ani že bychom se měli omezovat, když jsme jednou za měsíc na oslavě nebo v cukrárně. Dělám to čistě pro svůj lepší a 'lehčí' pocit, pro to, že nechci do svého těla cpát živiny, ze kterých nic nemá (a zatěžují ho). Díky omezení lepku mám daleko víc energie, nevím, jestli je to jenom placebo, ale fakt je to lepší! A všeho moc škodí, že.
Držíte bezlepkovou "dietu" nebo se snažíte?
Máte intoleranci?
A jaký je váš názor?
Hezkej den :)
Edit: Připravuju pro vás také článek s nejjednoduššími recepty pro lenošníky, jako jsem já, a chudé studenty, to taky jsem (hned po tom, co si nakoupím oblečení a boty). Všechny samozřejmě bez lepku, bez laktózy a mňamkózní!
26. 8. 2015
Facebook page
Nové založená stránka na fb Vybornej - Michelle Chaus blog
Zatím je to všechno v embryonálním stavu, ale kromě svých článků se snažím přidávat i články ostatních bloggerů, které mě zaujmou a chci k nim něco říct. Budu ráda, když budu moct sledovat také vaši stránku, nebojte se mi napsat do zpráv! :)
DĚKUJI!
BACK TO SCHOOL šílenství
Všichni si stěžují, jak je škola hrozná, jak zabíjí jejich tvůrčí potenciál, jak je to nuda a otrava a jak velkej mají hlad. Ale pokud jde o back to school nákupy, najednou to ďábelské místo bereme na milost. Jakto?
Škola může sice být ďábelským místem, které čas od času típne naši přirozenou jiskru, ale není to zas tak velký hendikep. Co oceňuju na tomto systému -(nepochopte mě špatně, české školství samo o sobě je jiná kapitolka)- je, že nám dává nějaký režim, který prostě v průběhu prázdnin naprosto postrádám. Je fajn být u moře, na táboře, venku, v přírodě, s lidmi, se kterými se za školní rok moc nevídám, to všechno je strašně super. Je taky super ležet u telky a pít ledovou čokoládu a vydlabávat lžičkou meloun s pocitem, že prostě nemusím nic dělat a nemusím to dělat ani za hodinu, ani za týden. Ale chybí mi pocit jakési organizovanosti a smysluplnosti, který prostě jako člověk (já, osobně) potřebuju. Ideální by pro mě byl systém třeba dvou organizovaných školních aktivních týdnů a pak pět dní doma, regenerace, kreativity a nicnedělání. No, ale o tom jindy...
Taky jsem tak trošku BACK TO SCHOOL šílela a nakoupila si pár úžasných věcí, které miluju.
Tady je můj malý seznam must-have bts kousků:
- kabelka/batoh/cokoli, v čem budete nosit jídlo, mobil, klíče, peněženku a sem tam i něco do školy
- maximální množství propisek (které vám nakonec stejně všichni rozkradou, ale není příjemný, když vám při testu/slohovce dopíše poslední propiska)
- kosmetickou SOS taštičku (tzn. korektor, pudr (co se mě týče), antibakteriální gel, vložky/tampony, kapesníčky!, a další podle potřeby)
- diář! - já jsem tvor líný, ale psaní poznámek trvá pár sekund a pak to zachraňuje životy, takže ano, diář, ať neprošvihnete důležité věci:)
- rozpočet! - teda hlavně pro ty, kteří si spravují finance sami. Opravdu se to hodí, na začátku roku jsou vždycky větší výdaje, nejen za vybavení, oblečení, ale i zájmové kroužky a tak. Sepsat si, co je důležité a bez čeho se obejdeme, je dobrý nápad, věřte mi!
Škola může sice být ďábelským místem, které čas od času típne naši přirozenou jiskru, ale není to zas tak velký hendikep. Co oceňuju na tomto systému -(nepochopte mě špatně, české školství samo o sobě je jiná kapitolka)- je, že nám dává nějaký režim, který prostě v průběhu prázdnin naprosto postrádám. Je fajn být u moře, na táboře, venku, v přírodě, s lidmi, se kterými se za školní rok moc nevídám, to všechno je strašně super. Je taky super ležet u telky a pít ledovou čokoládu a vydlabávat lžičkou meloun s pocitem, že prostě nemusím nic dělat a nemusím to dělat ani za hodinu, ani za týden. Ale chybí mi pocit jakési organizovanosti a smysluplnosti, který prostě jako člověk (já, osobně) potřebuju. Ideální by pro mě byl systém třeba dvou organizovaných školních aktivních týdnů a pak pět dní doma, regenerace, kreativity a nicnedělání. No, ale o tom jindy...
Taky jsem tak trošku BACK TO SCHOOL šílela a nakoupila si pár úžasných věcí, které miluju.
Tady je můj malý seznam must-have bts kousků:
- kabelka/batoh/cokoli, v čem budete nosit jídlo, mobil, klíče, peněženku a sem tam i něco do školy
- maximální množství propisek (které vám nakonec stejně všichni rozkradou, ale není příjemný, když vám při testu/slohovce dopíše poslední propiska)
- kosmetickou SOS taštičku (tzn. korektor, pudr (co se mě týče), antibakteriální gel, vložky/tampony, kapesníčky!, a další podle potřeby)
- diář! - já jsem tvor líný, ale psaní poznámek trvá pár sekund a pak to zachraňuje životy, takže ano, diář, ať neprošvihnete důležité věci:)
- rozpočet! - teda hlavně pro ty, kteří si spravují finance sami. Opravdu se to hodí, na začátku roku jsou vždycky větší výdaje, nejen za vybavení, oblečení, ale i zájmové kroužky a tak. Sepsat si, co je důležité a bez čeho se obejdeme, je dobrý nápad, věřte mi!
Ať žijí seznamy!
A buďte připraveni!
Zdravíčko :)
Edit: Výrokem "všichni si stěžují, jak je škola hrozná" jsem neměla záměr vytvořit nějaký vědecký fakt (i když američtí vědci by to klíďo potvrdili). Chtěla jsem nějak uvést článek, ve kterém se zamýšlím nad tím, jestli je škola opravdu tak špatná. Název tohoto blogu taky doufám neberete vážně, ne? :D Děkuju vám za komentáře a hezkej večer! :)
25. 8. 2015
Jak se donutit číst?
Přiznávám se, nejsem čtenář. Paradoxně čtu, až se do něčeho začtu a až mě to začne hodně bavit, ale to se stává zřídkakdy, protože ten prvotní impuls "aa, půjdu si něco přečíst" prostě postrádám. Věřím, že nejsem sama. Je na tom ale něco špatného?
V poslední době je čtení děsně cool a hipster a tak. Mně samotné se čtení a všechno okolo taky strašně líbí. Plná knihovna, všeobecný přehled, tisíc témat k diskuzi s lidmi, kafčo, čaj nebo kakajíčko a knížka, nejlépe ještě rainy day. Ale ta samotná aktivita... prostě mi to nejde a je mi to strašně líto. Ale nedokážu se přinutit, jak mě něco jen trošku nebaví, vzdám to, takže čtenáři, jak to děláte?!
Ráda píšu. Psaní je moje číslo 1. Píšu si deník do wordu, píšu komentáře, píšu články, úvahy, příběhy, zamyšlení, dokonce se pokouším o vlastní knihu. Přijde mi to až neuctivé, že nedokážu plně ocenit díla ostatních autorů. Mám blok. A nejsem sama.
Čím to sakra je?
Čtení je jen čistě pozitivní. Možná ten útěk z reality není nutný 24/7, ale my, nečtenáři, to taky děláme, jenže jinak.
Nečtení není moc pozitivní. Na nečtenáře se lidi dívají jako na lemry a méně inteligentní jedince, kteří nejsou schopni ocenit literární počiny.
Jak se tedy donutit číst?
Je na tom někdo stejně?
Poslední přečtené knihy - Pod sněhem (Petra Soukupová) a Ztráty a nálezy (Brooke Davis). Rozečteny Aristotle and Dante discover the secrets of the Universe (B. Saenz) a Jako zabít ptáčka (Harper Lee).
Jestli vůbec přečtu těch dvacet k maturitě, na které jsem měla čas předešlé tři roky, bude to zázrak. Možná začnu psát články/recenze/točit videa o knihách pro pure nečtenáře, jako například já.
V poslední době je čtení děsně cool a hipster a tak. Mně samotné se čtení a všechno okolo taky strašně líbí. Plná knihovna, všeobecný přehled, tisíc témat k diskuzi s lidmi, kafčo, čaj nebo kakajíčko a knížka, nejlépe ještě rainy day. Ale ta samotná aktivita... prostě mi to nejde a je mi to strašně líto. Ale nedokážu se přinutit, jak mě něco jen trošku nebaví, vzdám to, takže čtenáři, jak to děláte?!
Ráda píšu. Psaní je moje číslo 1. Píšu si deník do wordu, píšu komentáře, píšu články, úvahy, příběhy, zamyšlení, dokonce se pokouším o vlastní knihu. Přijde mi to až neuctivé, že nedokážu plně ocenit díla ostatních autorů. Mám blok. A nejsem sama.
Čím to sakra je?
Čtení je jen čistě pozitivní. Možná ten útěk z reality není nutný 24/7, ale my, nečtenáři, to taky děláme, jenže jinak.
Nečtení není moc pozitivní. Na nečtenáře se lidi dívají jako na lemry a méně inteligentní jedince, kteří nejsou schopni ocenit literární počiny.
Jak se tedy donutit číst?
Je na tom někdo stejně?
Poslední přečtené knihy - Pod sněhem (Petra Soukupová) a Ztráty a nálezy (Brooke Davis). Rozečteny Aristotle and Dante discover the secrets of the Universe (B. Saenz) a Jako zabít ptáčka (Harper Lee).
Jestli vůbec přečtu těch dvacet k maturitě, na které jsem měla čas předešlé tři roky, bude to zázrak. Možná začnu psát články/recenze/točit videa o knihách pro pure nečtenáře, jako například já.
Je tu někdo nedobrovolně nečtenář? Jako já? :D
Co zrovna čtete?
Tak hezkej deeen :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)